Posmívat se není ten nejhorší druh humoru. On to vlastně žádný humor není.

HOME|REVIEWS|More coming soon...

Temný anděl - Meredith Ann Piercová

31. december 2011 at 18:25 | Samuela Temari Damons |  REVIEWS
Autor: Meredith Ann Pierce
Český název: Temný anděl
Originální název: The Darkangel
Knižní série: The Darkangel Triology
Díl: První
Žánr: Fantasy román, temní andělé, čarodějnice, vampýři

Česká anotace:
Temní andělé jsou skuteční! Existují! Eoduin se posmívá příběhům a pohádkám staré chůvy, ale co když je v nich ukryto kruté zrnko pravdy? Její služebná Aeriel až příliš brzy zjistí, že temní andělé jsou smrtelně skuteční. A neskutečně krásní! Vampýr odnese Aeriel na svůj hrad, kde musí sloužit jeho třinácti manželkám přízrakům bez krve a duše. Aeriel je omámena magickou přitažlivostí temného ikara a nedokáže se mu vzepřít. Bolestně si však uvědomuje, že ho musí zabít!

Nakladatel: COOBOO
Počet stran: 198
Vazba: Vázaná s laminovým potahem
ISBN: 978-80-7447-021-9
Vydání v USA: 1982
Vydání v ČR: 28. února 2011

Moje hodnocení: 50%

V originální verzi bylo vydáno více obálek, ale dám vám tu první a poslední:
Moje hodnocení první originální verze obálky (1982): 5%
Moje hodnocení originální nejnovější obálky: 100%
Hodnocení české obálky: 80%

Něco k obálkám:

5% toto jsem dala obálce, od které bych také nic nečekala, vzhledem k tomu, že byla vydána již před 29 skoro 30 lety.























Zato ta poslední verze je naprosto úžasná a líbí se mi po všech stránkách. Má takový ten tajemný a temný dojem, který se k temnému andělovi/vampýrovi hodí.










The darkangel
Naproti tomu česká obálka by docela ušla. Pírka a tvář docela ladila se zlatavým písmem, ovšem poté tam nějaký amatér hodil v černém rámečku červené jméno autorky obyčejným písmem. Ani barva ani písmo naprosto neladí s obálkou a připomíná mě, když jsem poprvé zkoušela grafické věci v malování.

A teď již k samotné mojí kritice knihy.
Autorka skvěle popisovala věci, četla jsem některé komentáře od lidí, kteří tuto knihu četli a říkali, že se výborně. Říkala jsem si, že to bude dobrá kniha a tak jsem jí z radostí začala číst. Začátek kdy autorka temného anděla pojmenovala třemi dalšími slovy jako ikarus a vampýr mi to připadalo zmatené, jelikož pod pojmem vampýr si dneska rozhodně nepředstavuji anděla, ale vyznala jsem se v tom. Kniha započala když Eudolin, která šly sbírat kvítí na jednu horu na svatbu konající se v království, unesl temný anděl a Aeriel, služka Eudolin, která to všechno viděla, se rozeběhla to říct království, ale to jí nevěřilo a tak se jí rozhodla zachránit. Začátek již byl tedy hned napínavý a zajímavý čili napínavost již od začátku.

Ikarus unesl i Aeriel, které se neskutečně líbil, ale ten jí opovrhoval a řekl, ať dělá služku Přízrakům. Přízraky byly manželky, kterým ikarus vzdal duše a nosil v lahvičkách na krku, aby při dosažení čtrnácti duší mohl jít za matkou čarodějnicí a mohl se tak konečně stát pravým vampýrem bez duše.

Jakmile se to dozvěděla Aeriel od permoníka, muže, který ztuhl a zůstal stát jako socha ve slunečním světle, chtěla tomu pochopitelně zabránit. I přesto, že jí tolik opovrhoval, nechtěla zabít kvůli jeho kráse a ignorovala to, že jí neměl rád a říkal jak je ošklivá. Nakonec se tedy vydala po loďce do pouště, kde měla najít kopyto nesmrtelného koně, jak se pravilo v proroctví, které ani permoník nedokázal celé sám vysvětlit.

Narazila tam na lva, který jí pomohl, jak před šakaly, kteří jí chtěli dovést k čarodějnici tak před vampýrem, který ji chtěl vzít zpátky na hrad. Nakonec jí lev dostal až k nesmrtelnému koni, který ve skutečnosti už byl mrtvý, a jeho iluze jí z nějakého důvodu dokázala vysvětlit zbytek proroctví. Pak se Aeriel vydala zpět po poušti až k loďce a na hrad. Někomu se možná ta pátrací část po kopytu zdá dobrodružná, ale mě připadala velice nudná a Lev, který jí ještě k tomu říkal dítě, mi připomínala Aslana a Lucinku z Letopisů Narnie.

Po návratu už to začalo být opět díkybohu zajímavější a Aeriel s Permoníkem a za pomocí přízraků, které nebyly nic jiného než kost a kůže aneb chodící mrtvoly bez duše, přelstít Ikara. Abych řekla pravdu, následující část by v našem světě byla naprosto nemožná, ale jelikož jsme byli pochopitelně ve fantasy světě, tak tam to bylo možné. Aeriel si vyřízla své srdce a vyměnila ho za Ikarovo olovnaté. Pak omdlela, a jelikož permoník nechtěl, aby zemřela, z ikarového olovnatého srdce olovo roztopil, aby odkapalo a vložil ho do těla Aeriel. Jakmile se probrala každou lahvičku s duší přízraku Aeriel otevřela, přízraky jeden po druhém řekly své jméno a původ a spokojené, že mohly konečně odejít, se rozpadly na prach. Poslední byla Eudolin, jejímž únosem to vlastně všechno začalo.

Ikarus neboli Irrylytah jak se ve skutečnosti jmenoval, byl princ. Permoník se vydal zabít čarodějnici a Irrylytah s Aeriel na lodi vypluli do Esternesse i s kopytem za Prastarými mudrci a kněžkami aby mohli přivolat koníkovu duši zpět, dát mu nové tělo, krev a kosti, aby s jeho pomocí mohli zabít 6 vampýrů, které již bylo těžší zabít, jelikož jím byla odebrána duše.
A trochu vytknu konec. Chybělo mi tam totiž nějaké to zakončení s láskou, nějaký polibek či alespoň pár slov… chybělo mi tam zkrátka to typické zakončení, vyznání lásky, říct děkuji… možná se snažila autorka být originální, ale mě to tam prostě chybělo.

Celkově to na mě působilo jako… kniha z předchozího století. Kdybych nepátrala po informacích vydání, vůbec by mi nedošlo, že se mi ta kniha nelíbí kvůli tomu, že v minulém století se psalo trochu jinak. Myslím že k dalšímu dílu mě to ani moc neláká takže i kdyby vyšel v ČR tak si ho pravděpodobně nepřečtu.

Šťastný nový rok přeje Sammy
 

ÚVOD

26. december 2011 at 22:02 | Samuela Temari Damons
Počínaje dneškem startuje můj X-tý blog (opravdu si nepamatuji kolik jich už bylo). Nejdéle mi blog vydržel asi dva roky. Bylo jich mnoho. Začalo to snad Lvím králem před 5-ti lety, následoval blog o Harry Potterovi který mě přestal bavit jelikož jsme kopčila jenom to co už kopčilo sotvky jiných blogů. Plánovala jsem také stránku o fantasy, ale do toho se mi nechtělo nakonec stejně jako do blogu o křečcíh. Chvíli jsem měla blog kde jsem kopčila cítáty, další kde jsem kopčila obrázky zvířat, no potom jsem zmoudřela a začala dávat jenom svou vlastní tvorbu. Takže blog o mých patlaninách nakreslených v malování myškou jsem vzdala :D. Doufám, že tento blog mi vydrží nejdéle z nich ostatně... to jsem říkala u každého blogu takže bůh ví jak to dopadne.

S přáním pěkného dne, Adminka Samuela Temari Damons (Milující jednoduše přezdívku Sammy :))